Vážený pane generále, vojáci, členové Sdružení válečných veteránů, bratři legionáři, vážení hosté
Dostalo se mi té cti promluvit na tomto místě u příležitosti Dne válečných veteránů. Na tomto památném návrší u obce Hrabyně,  zkropeném krví našich a sovětských vojáků se dnes zároveň symbolicky předává funkce velitele 53. brigády pasivních systémů a elektronického boje. Mám čest promluvit za přítomnosti člověka, který se účastnil bojů o tyto výšiny pana gen. Končického.
Na světě dnes zvoní zvony, slaví se zádušní mše, zní slavnostní projevy. Nebo jen prostí lidé doma vzpomínají své padlé. Ti co mají to štěstí a vědí kde jejich děda, otec, teta a nebo syn položil život. Tisíce lidí upínají svoji mysl třeba právě na tento pahorek Nízkého Jeseníku. Jiným zbývá jen věnovat svoji pozornost hrobu neznámého vojína.
Všude na světě ctí řádně své hrdiny, své padlé, své tradice. Jen naše česká společnost je v tomto trochu odlišná. Už dávno jsme přestali vyvěšovat státní vlajky ve dny státních svátků. Jen sporadicky nosíme květy k pomníkům padlých rudoarmějců. Vždyť ani v tomto památníku nenajdete důstojně vystavenou sovětskou vlajku, na rozdíl od těch nacistických.
Je totiž dlouhá doba, co jsme dovolili rádoby historikům bádat a šlapat nebo plivat na naši historii. Toto nese své trpké ovoce. A pohled na armádu, její  minulost a nebo současnost veřejnosti a hlavně mládeži formují média.
Dovolte mi ale, abych dnes zavzpomínal na dobu nedávno minulou. V roce 1992 začala v plné síle strašlivá občanská válka na Balkáně. Naši vojáci a důstojníci byli mezi prvními, kteří se slabým mandátem OSN nastoupili ve snaze tento konflikt  zastavit a nebo alespoň zmírnit. Za pochodu jsme se učili anglický jazyk, srbochorvatštinu a nebo to, jak se pohybovat ve skutečném minovém poli. Je možno hrdě poznamenat, že jsme z těchto těžkých zkoušek vyšli se ctí. Našim vojákům se dostalo v zahraničí nejen mnohých poct a vyznamenání, ale mnohdy i lidského uznání od cizinců - kolegů z mírového kontigentu  a nebo i ze strany prostých obyvatel Balkánu. Z této doby mírových misí UNPROFOR, UNCRO,  IFOR , SFOR a nebo EUFOR však máme své první raněné a padlé kamarády.
Sdružení  válečných veteránů ČR iniciovalo vznik pamětního odznaku, který by jeho nositeli měl připomínat  pionýrské doby mírových misí  naší armády. Měl by se stát oceněním dosavadní práce pro jednotu a sdružení a pobídkou do další práce, která nás čeká. Jedině my a výsledky naší každodenní statečné činnosti v 53.brigádě, u praporu nebo  v jednotě SVV, jednotě ČSOL, můžeme svým dílem přispět k postupné změně pohledu lidí na armádu, její historické i novodobé tradice.  Jedině práce a hlas  naší silné organizace může zvrátit návrhy některých politiků na devalvaci úsilí, které jsme v minulosti vynaložili a nebo vynakládáme. A nejedná se jen o redukce výsluh, ale i o osobně velice citlivé restrikce platové a nebo hodnostní.  Jedná se i o péči o ty z nás, kteří obětovali na misích kus svého zdraví.  
Na návrh výboru Krajské jednoty SVV udělila na svém zasedání Republiková rada SVV Pamětní odznak těmto příslušníkům  53. Brigády pasivních systémů a elektronického boje a členům naší jednoty.
Jmenovaní vystupte:


Jméno

Číslo medaile

plk. gšt. Mgr. Petr Milčický

250

plk. gšt. Ing. Ivan Šulek

235

kpt. Ing. Ondrej Juríček

233

prap. František Hertel

248

prap. Zbyněk Hroza

243

prap. Marián Madár

234

prap. Petr Matušek

247

prap. Aleš Pezda

240

prap. Martin Pravda

242

prap. Jaroslav Pustka

239

prap. Dušan Sova

238

prap. Karel Šurányi

246

prap. Václav Šveda

244

pprap. Jaroslav Dolejška

231

pprap. Oto Žallmann

232

nrtm. Jaroslav Tomášek

237

rtm. Július Fojtů

245

rtm. Štěpán Konečný

241

rtm. Pavel Kozaňák

249

rtn. Marcel Janošek  IM

236

Prosím bratra jmenovaného aby převzal pamětní odznak.
Žádám tajemníka MMO pana Elise a pplk.v.z. p.Tancika, kterým ze srdce děkuji za to, že se velkou měrou zasloužili o získání prostředků na výrobu pamětních odznaků, aby dekorovali  nastoupené důstojníky a praporčíky , členy naší jednoty MS kraje. Prosím pana gen. Končického, aby u této dekorace asistoval.
Věčná sláva hrdinům I. a  II. SV, věčná sláva všem vojákům účastníkům mírových misí, věčná sláva všem co nelitovali ani svých sil, zdraví, svého pohodlí  a nebo dokonce života pro krásnou a zatím vzdálenou myšlenku, které se říká svoboda a světový mír.
Děkuji Vám za pozornost.


Vzácný host gen. Končický


Dr. Elis předává


Hosté


Předání praporu mezi veliteli


Generálská gratulace

Gainery a sacharidy pro výrazný růst hmoty